Velké stěhování

Konečně je to tady. Po pár letech se přesouvám do vlastní dílny, která nabízí více místa pro stroje a také pro efektivnější práci.

Je to pro mě docela velkej milník, protože o tomto jsem snila fakt dlouho. Trvalo to pár let, než jsem se z knihařských začátků přesunula k výrobě, která už udrží určitou úroveň a kvalitu. Stále je (a vždy bude) prostor pro zlepšení. Pořád to dělám v podstatě na koleni a sama, akorát to koleno už má kolem sebe víc místa. Zároveň bych ráda zdůraznila, že nic z toho by se nestalo bez pomoci a podpory rodiny a blízkých. A za tom jim patří žhavé díky.

Juch juch!

A v některých krabicích jsou další krabice. A v těch krabicích…

Feng-šuej v dílně

Málo pracovní plochy jsem musela vždycky řešit neustálým přemisťováním a sklízením ze stolu, abych měla místo zase na něco jiného. Vždycky jsem si chtěla dílnu zařídit ve stylu profi kuchyně (ano, pro inspiraci nemusím chodit daleko, když se tím zabývá Kuba). V profesionální kuchyni je přesně dané, kde se co připravuje a krájí (zelenina se musí krájet na jiném stole, než kde se připravují dezerty atd.) No a já si to chci zařídit podobně chytře do zón, aby na sebe výroba plynule navazovala. Tohle bude ještě nějakou dobu trvat, ale můžu to už postupně zařizovat.

Jaké je to stěhovat dílnu? Strašné.
Nekonečné. Těžké. Únavné.
Ale člověk má radost, tak to přejde.
Tedy ke konci už jsem neměla ani tu radost
a přemýšlela jsem, že to dám všechno do sběru.

I když jsem měla občas chvíle, když už jsem si musela sednout a zavřít oči, protože už jsem z toho byla po několika dnech tak vyřízená. A to jsem netahala to nejtěžší. Ale jenom to všechno sbalit a odtáhnout do chodby bylo peklo. Krabic bylo hodně, mnohem víc než když jsem se stěhovala já se svým oblečením a nádobím. Skoro v každé byly další papíry a pomůcky. Nechyběly také velké archy papíru. A samozřejmě ty mega skříně na archy, které jsme už nemuseli vynášet oknem, ale rozmontovaly se. Kdy jsem toho tolik nasyslila?

Původně jsem to odhadovala na týden, pak z toho byly dva, protože jsem víkend věnovali svatbě (né naší) a ještě pořád je to trochu punk s krabicema. Musela jsem vybalit hlavně věci na výrobu a zbytek věcí, které nespěchají (nebo na ně nemám nábytek), si prozatím lebedí v krabicích a přepravkách.

Efektivnější o 106 %

Sice jsem před stěhováním měla dovolenou, ale po něm jsem zralá na další. Jenže sezóna, zakázky a čas běží, tak už jsem se směle pustila do výroby. Už jsem zaznamenala, o kolik je to už efektivnější, když nelítám pořád mezi patry z místnosti do místnosti, ale mám to všechno pěkně po ruce. Nejvíc nadšená ale jsem, jak se mi pořád ta výroba daří zlepšovat. Se zlatičkou už se domluvím a už mě tolik nezlobí, jako na začátku, kdy jsem musela pořád zkoumat teplotu, přítlak nebo materiály a dumat, proč mi to nejde. Nebo i hůř – vyrazit nápis na desky špatně (neobtiskla se folie, pohnulo se to, bylo to blbě spočítaný nebo zase něco jinýho).

Přísáhám, lidé, co pracují na počítači a mají luxus
ctrl + Z neví, oč přicházejí!

Už před pár lety jsem chtěla vlastní prostor, kde bych mohla občas udělat i knihařské kurzy a teď tomu jsem o něco blíž. Nebudu nic předběžně slibovat, ale už se těším, až ho opravdu udělám. Držte palce!